tábor 2007

Tábor 2007 StarGate

Prázdniny bez tábora už si ani neumíme představit. Chcete-li vědět, jak vypadal ten letošní, neváhejte a čtěte.



Letošní tábor se vyznačoval klidem a pohodou. Nikdo nic příliš nehrotil, nikdo nikoho moc nikam netlačil, vše se dělo samovolně a směřovalo k úspěšnému cíli.

Tento trend se projevil už při stavbě tábora. Do práce jsme nikoho nehonili, všichni už dávno dobře ví, co je třeba udělat. Pracovalo se, když byla na práci nálada. Pokud bylo horko, odběhli jsme se zchladit k rybníku, a když se ozval žaludek, pokračovalo se po svačině či obědě. Jediné zásahy „shora“ byly ve chvílích, kdy se jednotliví stavbyvedoucí ptali, kde bude to a ono letos stát. A přece šla práce od ruky lépe, a taky všechny mnohem více bavila, než kdyby pracovní úsilí kontrolovali dozorci s bičem.
Méně už se klidem vyznačovali noci. Nočních návštěv bylo letos dost, zejména v první polovině tábora. A tak během prvních šesti táborových nocí měli dospěláci pět nočních bojovek.

Když tvrdím klídek a pohoda, rozhodně tím nechci říct, že by se děti nudily. Letošní táborová hra jim dala obzvláště zabrat. Hned druhý den po příjezdu na tábor se děti převlékly do maskáčů a černých triček, ozbrojily se vodními pistolemi a staly se vojíny na začátku výcviku. A výcvik byl opravdu drsný: Vojíni běhali do svahu a přes bláto s plnou polní a s dvacetikilovou zátěží. Plazili se pod nataženou sítí a přitom stříleli na cíl. Přelézali mnohametrovou zeď, z níž skákali do sena. Prolézali pavučinou z lan, přičemž se žádného lana nesměli dotknout. Vrcholem celého výcviku byl taktický přesun jednotky v území ovládaném nepřítelem. Plížit se neznámou džunglí, rákosím, blátem, do pasu ve vodě, každou chvíli čekat zákeřnou střelu nebo rovnou otevřený útok.
Ještě stále vám to přijde málo drsné? Přidejte si tedy k tomu všemu osm vyšších šarží, které se snaží vám výcvik co nejvíce znepříjemnit, řvou na vás, za nejmenší prohřešky proti vojenské disciplíně vás trestají deseti kliky, někteří dokonce vyhrožují svou zbraní a vy smíte odpovídat pouze: „Ano, pane! Ne, pane! Děkuji, pane!“ A běda, jak se jednomu z nich znelíbíte! Řeknu vám, nechtěl bych si to zažít...
Není divu, že jsem zaslechl rozhovor dvou malých vojaček brodících se při taktickém přesunu po kolena blátem v rákosinách:
„Jéé, mamka mě zabije!!“
„Ale prosimtě, mamku tady nemáš, pojď!“
„Hmm, to je fakt...“

Díky intenzívnosti výcviku mohly být nové jednotky brzy pověřeny náročnou misí: „Zde máte souřadnice místa, kde došlo k havárii letadla s utajovaným nákladem. Zmapujte území, najděte černou skříňku a zajistěte všechny předměty v lokalitě.“ Děti vyrazily a zpět se vrátily s několika kusy čehosi, o kterých nám řekli, že je to hvězdná brána. Pak nám vysvětlily, k čemu hvězdná brána slouží a jak se ovládá, neboť na rozdíl od nás dospěláků bránu důvěrně znaly z filmu a seriálů.
Neznámý nalezený objekt byl určen k dalšímu zkoumání. Za tímto účelem armáda vytvořila pět speciálních jednotek, pět SG (StarGate) teamů. A to je náhodička, do těchto týmů vybrali všechny děti z našeho tábora.

Aby pozemšťané mohli využívat nově objevenou bránu, bylo nutné, aby Zemi přijala Aliance Hvězdné brány za svého člena. Proto se na planetě Notorix sešla konference zástupců Aliance, před níž měly SG-týmy obhájit důvody pro přijetí. Přesvědčit Radu, že Země je opravdu výjimečná planeta, že může být Alianci prospěšná a zasluhuje si stát se jejím členem. Menší děti nechápaly, proč se ty starší tak baví, když se představovali jednotliví členové Rady: Dasbíra z planety Birell, TheRum z Alofoxu, Bailey z Chococreamu, Canabis z planety Sqash a další. Při dlouhé debatě, která byla zakončena rautem, přišly SG týmy na to, pozemské technologie Alianci nic nového nepřinesou, a že nejsilnější valutou lidstva je tvořivost, schopnost spolupráce a přátelství, humor, hudba a vůbec umění.
V dalším průběhu hry navštěvovaly SG týmy různé planety, s obyvateli některých se přátelily, s jinými bojovali. Někdy bojovaly i navzájem proti sobě: někteří (viď, Piškote?) určitě nezapomenou na okamžik, kdy se je zástupce pro tuto chvíli nepřátelského týmu snažil shodit z uzoučké lávky pověšené sedm metrů nad zemí. Boj srolovanými karimatkami o to, kdo ze dvou zůstane na lávce, byl někdy opravdu dramatický.

Našim vojákům se cestování po planetách líbilo, a trávili jím spoustu času. Není tedy divu, že byli zase kdesi na misi, když tábor přepadlo a obsadilo hejno odporných, smrdutých a slizkých Goauldů představovaných rovery (kteří se tímto účelem ani nemuseli moc maskovat). Jenže vojáci hvězdné brány byly po misi vyhládlí a rozhodli se tábor dobýt zpátky. Vypukla bitva, jakou Ďuriho louka nepamatuje.
Obě strany se srazily s ukrutným řevem, na obou stranách byly okamžitě spousty obětí. SG týmy byly ale v početní převaze a goauldi se brzy museli stáhnout s předsunutých pozic, hlavně kvůli faktu, že vojáci obsadili sklad střeliva. S tím ovšem goauldi počítali a v úkrytu za hromadou klád měli další muniční sklad. Zde se opevnili a dlouho vzdorovali útokům ze všech stran. Ve chvíli, kdy bylo jasné, že plivátka roverů nemůžou stačit na nepřátelské zbraně hromadného ničení, které jediným stisknutím vyšplouchly na cíl půl hrnku vody, vyrazili goauldi na poslední zteč. Zbytek vody v muničním skladu použili místo jaderné bomby, zajali několik pečlivě náhodně vybraných nepřátel a zlikvidovali je vhozením do tůňky v příkopě cesty. A zbaběle se rozprchli. Vojáci slavili triumf.

Jen je škoda, že nenaložili stejně i s dalším letošním táborovým návštěvníkem. Letos se stalo to, co dosud nikdy. Tábor byl vykraden. A to za bílého dne. Během oběda, kdy všichni byli v jídelně, měl zloděj dost času, aby zezadu otevřel osm stanů a sebral hotovost a věci v celkové hodnotě přes 13 000 Kč. Ale už ho chytili, a i když ho děcka zlynčovat nemůžou, tak snad svoje dostane.

Letos poprvé byla posekána a sušena tráva na celé louce kolem tábora. Skauti vydrželi desítky minut sedět a pozorovat, jak balíkovač požíral řádky sena, aby z něj co chvíli vypadl úhledný balík. Když pak stroje odjely a na louce zůstaly rozházené balíky, byl to pro kluky ráj. Balíky během dvou odpolední sváleli dohromady a postavili pevnost plnou tajných chodeb, vlezů a výlezů, dokonce i vězení zde bylo. Odteď trávily děti veškerý volný čas zde. Jaké bylo jejich překvapení, když k pevnosti dorazili roveři s plným hrncem rajské polévky zbylé od oběda (ohřáté na akorátní teplotu a zahuštěnou deseti tisíci útržky toaletního papíru). Nic jim nepomohly tajné chodby ani mohutné zdivo hradeb. Ve velkolepé bitvě roveři pevnost dobyli...

...a tak nám dny vesele plynuly, užívali jsme si sluníčka, legrace, deště i zábavy, bylo nám dobře, a za rok bude zas. To je na tuty.


| Autor: Rikki | Vydáno dne 10. 08. 2007 | 2296 přečtení | Počet komentářů: 557 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Rubriky článků

Tento web byl takhle vytvořen a proto tak vypadá. Howgh.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server