tabor 2009

Tábor 39,2°C


Ne, název letošního tábora se opravdu nesnaží vystihnout charakter počasí. Průběh letošního tábora se vyznačoval celou řadou novinek a změn a název tábora popisuje pouze jednu nevýznamnou charakteristiku.

První a nejvýraznější změnou byl fakt, že jsme naši slunečnou krásenskou louku vyměnili za nejisté horské podmínky a tábor postavili na Liščím koutu u Nových Hamrů. S tím souvisela i další změna; klid a opuštěnost krásenského tábořiště vystřídala záplava táborů a táborníků v našem okolí. Neznamenala ale pouze komplikace, nýbrž i vděčný zdroj častého pobavení, a také nám pomohla v technickém pokroku. To především kvůli nim jsme prvně postavili dvě tee-pee, zavedli druhou až čtvrtou večeři a obden se přejídali kaviárem.

Překvapil nás i charakter počasí, zejména při stavbě a v prvních několika dnech tábora, kdy jsme si podle bouřek seřizovali hodinky. První zahřmění po slunečném ránu oznamovalo, že je přesně 11:10 a je čas začít vařit oběd. Přeběhla bouřka a za pět minut tři čtvrtě na jednu se rozjasnilo, abychom si polední klid užili v suchu a teple. Druhá bouřka přicházela ve čtvrt na čtyři, aby se o půl šesté opět rozjasnilo. Jen ta třetí, nezodpovědná bouřka nám dělala starosti. Přicházela nepravidelně mezi půl osmou a půl devátou, čímž nám nepěkně narušovala denní řád. Třetího dne po příjezdu dětí se pak počasí změnilo na vytrvalý desetidenní déšť, podle nějž už se čas nedal odhadovat vůbec.

Zda počasí bylo příčinou nemoci světlušky Báry a skauta Pepy, se už asi nedozvíme. Odjeli z tábora s horečkami přesahujícími 39°C. Pár dní poté je následovali Medvěd a Kladivo. A naše střediskové teploměry začaly mít napilno. Každého dne se objevily dva tři nové případy horeček, marodi brzy zaplnili celé týpko vyhlášené jako karanténní prostor. Brzy se ukázalo, že choroba má velmi krátkodobý charakter; třetího rána po vypuknutí nemoci byl postižený zdráv a vesele pobíhal po táboře. Postupně jsme si na situaci zvykli a ke konci tábora už ani rekordní horečka 39,9°C nikoho příliš nevzrušila. A hodnota 39,2°C v názvu tábora? Typická táborová teplota určena váženým průměrem teplot všech registrovaných členů. Nutno ještě dodat, že zdravotnice Chechty zvládla celou situaci bravurně a s přehledem, za což jí patří velká pochvala a dík. Pátrací balón jí splaskl na normální velikost hlavy již několik dní po ukončení tábora.

Ale rozhodně jsme se neváleli s horečkou ve spacácích po celou dobu tábora. Celotáborová hra letos nebyla (další ze změn), ale program jednotlivých oddílů byl o to našláplejší. Vlčata se přenesla do středověku, kde se snažila vydobýt čest a slávu a získat rytířský titul. Světlušky na tom byly hůře, ty žily dokonce až v pravěku, a tak celé dva týdny jedly pouze mamuty a hořké bobule. Skautky bloudily džunglemi Guatemaly, opuchlé od komárů a napůl vysáté pijavicemi. Pouze skauti žili poklidným současným táborovým životem a jen občas vyrazili prozkoumávat jeskynní komplexy či shánět protijed na otravu, kterou jim způsobila kuchařka Zoubek (která sice jinak vařila vynikajícně, ale občas se jí do večeře připletla pixla jedu na krysy).

Ani sportovně jsme nezaháleli. K stále oblíbenému ringu, pétanque a lakrosu letos přibylo frisbíčko a také kroket. Ringo se dokonce stalo sportem, v němž jsme zvítězili v mezinárodním utkání proti skupině německých dětí sídlících v hotelu v Nových Hamrech. Načež jsme od těch samých protivníků dostali slušně naklepáno ve fotbale, ačkoli ještě v prvním poločase jsme vedli 2:0.

Málem jsem se zapomněl zmínit o kapele 39,2, která vystoupila u závěrečného ohně. Nejdůležitější charakteristikou této kapely bylo, že všichni hráli na nástroje, na něž neuměli. Post kapelníka obsadila Zoubek s kytarou (protože na to má školu), sólového nástroje (zobcovky) se ujmula Sousedka, rytmus držela Chechty s valchou a do toho všeho pidlikal Kladivo na mandolínu. Rikki, který chyběl na zkoušce a přišel až na vystoupení, pak popadl banjo a všechny ostatní nástroje snadno přeřval. Na programu koncertu byla pouze jediná skladba: Když je v Praze abnormální hic. Jenže úspěch kapely byl obrovský. Ještě dvakrát byla vytleskána na jeviště, aby přidala onu jedinou skladbu ve svém repertoiru a aplaus stále nekončil. Během dvanácti vteřin byla za oponou nastudována a vzápětí publiku představena další skladba, Hlásná Třebáň s plynulým přechodem na třikrát osvědčený hit. Tím dokázali svůj neobyčejný talent a hudební schopnosti a posluchače odměnili za jejich vytříbený vkus. Nezbývá než věřit, že si kapela 39,2 brzy proseká cestu na pódia nejznámějších světových festivalů.

Tři dny před koncem tábora se zcela změnilo počasí. Nastaly chladné jasné noci a horké slunečné dny. Předposlední den, pátek, byl ze všech nejžhavější. Jako by nás slunko chtělo varovat: „Zbourejte, co nepotřebujete, a schovejte, co je suché. Já tu věčně svítit nebudu.“ Snažili jsme se uposlechnout a zbourali a do sucha uklidili, co se dalo. Máme totiž takovou střediskovou tradici. Každou poslední táborovou noc, když dohasne slavnostní oheň a děti ve svých stanech naposledy usnou, přižene se vždy bouřka. Ale taková, že to stojí za to. Ta letošní nezklamala, co do intenzity předčila drtivou většinu těch minulých. V kuchyni u kamen bylo příjemné poslouchat hřmění vodopádů tříštících se o plachtu nad námi a snažit se ho překřičet za doprovodu kytar, banja, chrastítek a kazoo. Okolo ale bylo krušněji. Hektolitry vody valící se na tábořiště proměnily louku brzy v obrovský bazén. Skauti z Mostu, kteří v pátek přijeli, aby si po našem odjezdu postavili svůj tábor, se ocitli na dně jezera a plavali se ohřát k nám do kuchyně. A naše pečlivě uschované věci? Nad tábořištěm se ucpalo koryto potůčku a rozběsněný živel se vrhnul do našeho hangáru, kde všechen náš materiál zalil čtyřiceti centimetry vody… Od neděle do středy jsme sušili všechny naše hangáry, stany, deky, spacáky…

A abych nezapomněl, děkuji všem, kteří se podíleli na přípravě a průběhu tábora, i těm, kteří pomáhali s potáborovým úklidem. Dík patří oddílákům za práci s dětmi, zdravotnici Chechty, kuchařce Zou, zásobovatelům, opravářům, údržbářům, uklizečkám (které ale uklízely pouze sobě – příště lépe!)… Zvláštní dík pak patří panu Karhanovi z Lagarde Spedition, který nám zajistil odvoz materiálu a paní Moravčíkové z lékárny Primula, ketrá nám opět vybavila naši táborovou lékárnu (a ta se tentokrát opravdu využila).

A fotky? Ty budou...


| Autor: Rikki | Vydáno dne 02. 08. 2009 | 1196 přečtení | Počet komentářů: 437 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Rubriky článků

Tento web byl takhle vytvořen a proto tak vypadá. Howgh.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server